Idar Šarifovič Fatchulin se narodil 26. června 1956 v Taškentu (Uzbekistán) v rodině výtvarníka a lékařky.

Jeho ranné dětství spadá do období snahy o ovládnutí vesmíru, prvních letů člověka do kosmu. Jednou z výrazných vzpomínek na dětství je vzpomínka na fotografii, kde je vyfocen se svým otcem a v pozadí je obrovský portrét Jurije Gagarina na nočním taškentském centrálním náměstí. Tento obří portrét prvního člověka ve vesmíru namaloval právě otec Ildara Fatchulina.

Není se co divit, že v této době snili mnozí o tom, stát se kosmonautem, ale to nebyl případ Ildara Fatchulina. Ten již od samého dětství hleděl s obdivem a úctou na hory, které mu učarovaly na celý život. Tehdy bylo možné vidět obrysy hor přímo z Taškentu, snad proto, že vzduch byl tehdy čistší nebo snad proto, že Taškent 60. a 70. let nebyl plný vysokých panelových domů a budov.

Na základní škole toužil být horolezcem nebo archeologem. Obojí si v určité míře během svého života splnil nebo ještě splní. Velký zájem o výtvarné umění se v něm probudil spíše díky tomu, že díky svému výtvarnému talentu měl často na starosti design školních nástěnek a novin. Mezi jeho oblíbené školní předměty patřila literatura, ruský jazyk a dějepis. Naopak neměl žádný vztah k matematice a fyzice.

V roce 1971 začal navštěvovat střední uměleckou školu P. P. Beňkova (nyní vyšší odborná umělecká škola). Jeho prvním učitelem, který zároveň nejvíce ovlivnil jeho tvorbu byl Alexandr Vladimirovič Li. Sám Li právě zakončil grafickou fakultu a začal poprvé učit. Na střední škole strávil Ildar Fatchulin 
4 roky a patřil spíše mezi průměrné žáky. V jeho a vedlejších učebních skupinách bylo mnoho opravdových talentů, ale téměř nikdo z nich se již v současnosti výtvarnému umění nevěnuje. Těch, co jako Ildar Fatchulin zůstalo věrných umění je možno spočítat na prstech jedné ruky.

Sám vynikající knižní grafik A. Li neustále tvrdil, že monumentalista může bez problémů pracovat jako grafik, kdežto naopak je to složitější.

V roce 1975 byl Ildar Fatchulin přijat ke studiu prestižního oddělení monumentální malby na Taškentském divadelně - výtvarném institutu A. N. Ostrovského . Zde přednášela celá řada znamenitých profesorů jako např. Čingiz Achmarov, Valentin Žmanin, Nikolaj Ščin, Bachtiar Babaev, Ališer Mirzaev, Jurij Černyšev, Bachoryr Džalalov. Přesto jeho nejmilejším učitelem zůstal Li.

Rozhodně se nedá mluvit o I. Fatchulinovi jako o pilném studentovi. Kromě výtvarného umění se zabýval i sběratelstvím. Ve své kolekci měl velkou sbírku českých poštovních známek (okolo 2000), na kterých obdivoval zejména jejich umělecké a estetické ztvárnění. Kromě filatelie a numizmatiky se zabýval i sportem, zejména bojovým uměním – karate a aikido. Karate se těšilo mezi taškentskými umělci velké oblibě.

Největší láskou však jsou hory. Dodnes lituje, že se vážně začal zabývat horami  až na přelomu 80. a 90. let. Tehdy se také schylovalo k rozpadu SSSR. Toto z vícero důvodů smutné období mu pomáhal překonat právě zájem o hory, který utišil agresi, kterou, jak se zdálo, bylo naplněno vše kolem.

V tomto období dodělal několik velkých monumentálních projektů – mozaikové panno ve městě Almalyk (75 m²), mozaika ve městě Jangiar, panno v centru Taškenta technikou sgrafito (500 m²) a několik menších nástěnných maleb. Poté se několik let výtvarnému umění nevěnoval. Často vyrážel na dlouhé pochody do hor západního Ťan-Šanu, Pamiro Alaje a Pamíru.

V horolezectví nezaznamenal žádné výrazné úspěchy, ostatně o to se ani nesnažil, i když mnoho podniknutých expedicí bylo extrémních. Svou oblíbenou horskou tématikou se snažil aplikovat do výtvarného umění.

V polovině 90. let se neplánově octl v Německu, kde strávil celkem 1 rok. Hlavním výsledkem jeho pobytu v Německu byla výstava v r. 1997 „Neznámá země Uzbekistán“, jejíž uspořádání významně podpořila Evangelická akademie v Badenu a magistrát města Karlsruhe. Výstava byla organizačně na výborné úrovni a návštěvnost byla vysoká. Kromě děl Ildara Fatchulina byly k vidění i obrazy jeho taškentských přátel – Amira Chalikova, Damira Uzarbaeva a Igora Gulenko.

Prakticky od zakončení akademie výtvarných umění pravidelně vystavoval ať již sám nebo společně při nejrůznějších příležitostech v Taškentu. Jednalo se o každoroční výstavky monumentalistů, tradiční výstava „Umělec a příroda“ a řada dalších ještě z dob Sovětského svazu.

Za svou nejvýznamnější výstavu považuje již zmiňovanou v Karlsruhe v roce 1997. V roce 1998 po definitivním návratu do Taškentu zde v pobočce Muzea umění Uzbekistánu uspořádal výstavu pod názvem „Namalováno v Německu“.

A jak se dostal do České republiky? Byl požádán přáteli a zároveň majiteli jedné cestovní kanceláře v Taškentu, kteří se rozhodli investovat v České republice do společnosti zahrnující cestovní kancelář, penzion a restauraci, aby vyzdobil prostory této firmy. V restauraci Sogdiana (Dačická 576, Slavonice) jsou k vidění nádherné nástěnné malby s uzbeckými motivy, které jsou dílem Ildara Fatchulina. Tato nástěnná malba má rozsah 50 m². V roce 2000 se zde v České republice oženil a rozhodl se žít a tvořit střídavě v České republice a v Uzbekistánu. 

V září – říjnu 2001 proběhla ve Slavonicích v místní Galerii výstava děl Ildara Fatchulina. Součástí byla i ukázka současného uzbeckého užitého umění. Další výstavu plánuje Ildar Fatchulin na říjen (v ZUŠ v Trhových Svinech) a na listopad (Klášter servitů v Nových Hradech). Jeho díla je možné si prohlédnout v ateliéru v Českých Budějovicích – Suché Vrbné, Škroupova 26. Větší část jeho děl se však nachází v soukromých sbírkách a galeriích v Uzbekistánu, Rusku, USA, Rakousku, Německu, Izraeli a Jugoslávii.